„Možnosti presadenia sa sú na celom svete rovnaké, len je občas kôrka chleba, ktorú chcete jesť, príliš tvrdá,“ myslí si 26-ročný dizajnér Rostislav Liška, ktorý vo svojich túlavých topánkach prešiel polovicu sveta. Študent módneho dizajnu na Univerzite Tomáša Baťu v Zlíne na istý čas vymenil české lavice za štúdium na pozadí polárnej žiary v Nórsku aj za inšpirácie zo života v moslimských krajinách počas študijného pobytu v Istanbule. Jediný mužský finalista tohoto ročníka Brillance Fashion Talent navrhoval dizajn na batohy pre backpackerov, svoj talent predviedol na medzinárodnom projekte Figurama a dokonca vymenil lavicu za katedru, keď v Nórsku viedol kurzy photoshopu, kreslenia i vizuálnej komunikácie. Mladý dizajnér sa snaží vymaniť z každodennosti a verí, že pomocou vôle a absolutného presvedčenia môže dosiahnuť čokoľvek. Svoje „tu a teraz“ realizuje v Osle popri vedení večerných kurzov kreslenia a práci v neziskovej organizácii Gameboys Exhibition. Vlastník vodičského preukazu na člny a jachty v týchto dňoch skladá hudbu pre svoju súťažnú kolekciu zdôrazňujúcu význam kresby vo vývoji identity človeka a s heslom „cesta sa vždy nájde“ sa myšlienkami na budúcnosť príliš nezaoberá.
Čo bolo prvotným impulzom, ktorý ťa viedol k prihláseniu sa do súťaže módnych návrhárov Brillance Fashion Talent?
Myslel jsem si, že je to skvělá příležitost jak poděkovat naší fakultě za podporu a vedení za rady. Je to také možnost, jak mnoha lidem ukázat, že fashion design může být i smysluplným uměním, jako jakákoliv jiná disciplína designu, může se pojmout z mnoha stran. Záleží na kreativní osobnosti, která určí jaký úkol má plnit každá jedna kolekce, jež vysílá z pod svých rukou řízených citem a mozkem. Stanovil jsem si za cíl získat pozornost publika a navést je k důkladnějšímu zkoumání toho, co vidí. K zamyšlení.
Jediný muž medzi 11 dámami – aký je to pocit?
Jaký je to pocit být v listnatém lese jediný dub? Možná vás prohlásí za památný strom, nebo pokácí z estetických důvodů. Já se cítím jako sladkovodní ryba ve sladkovodním jezeře již od střední školy. Je těžké plnit očekávání, nebýt kaprem liscem, ale mít tvrdé šupiny. Věřím ale, že zapřemýšlím a že se dostanu i nad hladinu;) Brillance může být zárodek dalšího článku prstů na mých mohou, jež mě dovolí se svobodně pohybovat.
Vo svojej súťažnej kolekcii zdôrazňuješ význam kresby vo vývoji každej osobnosti. Kedy si začal kresliť ty? Kedy sa pre teba kresba z detskej zábavky zmenila na živobytie?
Začnu větou: „To nekreslíš kemo, to musíš cítit!“ Takto mě káral profesor v hodinách kresby aktu, které mě měli připravit na střední školu. Marně:). Měl jsem poprvé dovoleno se dívat na nahou dívku, celé 3 hodiny týdně:). Asi proto mi atelier oděvu unikl, ale nadhled jsem získal. Dnes si myslím, že kresba je živobytí každého umělce a designéra, jak zachytíte to, co chcete dělat, pokud nejste fotograf? Čím preciznější jste a čím více máte informací, tím rychleji a líp můžete zkoumat a zapamatovávat si vše ve všem okolí. Ale je to asi o vášni, proto jsem chtěl být součástí projektu Figuráma, proto zakládám večerní kurzy kresby na Akademii umění v Oslu, proto občas ztrácím i to nejcennější.
Čo pre teba znamená možnosť držať v ruke ceruzku či štetec a farby?
Pocit zodpovědnosti. S tím přichází veličina času a ten se nesmí promrhat. Myslím, že je to možnost vytvářet hodnoty, jež jsou sice mnohdy povrchní , když rovnávám s jinými profesemi. Přenáším na sebe břímě tvůrce kulturní hodnoty, jež má svou funkci.
Aj po skončení štúdia sa naďalej pohybuješ v prostredí umeleckých univerzít – čím to podľa teba je, že tieto miesta majú vždy takú ťažko opísateľnú inšpiratívnu atmosféru?
Nazval bych to zdravým rozumem a pocitem, že nic se nemá uspěchat. Využil jsem všechny možnosti, jež se nabízely, abych mohl být ještě na chvíli svobodnější a získávat informace, jež jsou mě stále skryté. Vést výuku má obrovské plus v oblasti výměny energií se studenty, jež ví mnohdy víc než vy, nebo jen cítí a neumí to popsat.
Uplynulý ako i tento rok ťa tvoje kroky zaviedli do Nórska, kde si na akademickej pôde viedol kurzy photoshopu a kresby a asistoval pri kurze vizuálnej komunikácie. Prečo si si zvolil práve túto chladnú severskú krajinu?
Rád bych řekl, že jsem si ji vybral já, ale ona si vybrala nás. Prožil jsem většinu času na cestách se svou bývalou partnerkou a vždy jsme našli cestu jak spolu cestovat a studovat na univerzitách v různých zemích. Dík patří i týmu Univerzity T. Bati ve Zlíně, to mě připomíná, že jim dlužím květiny:). Opravdu, nemohl jsem si přát lepší podporu školy a rodiny.
Ako hodnotíš miestnu univerzitu v porovnaní s českými?
Naše školství hodnotím jako absolutně profesionální a to včetně zapojené lidské složky. Ve srovnání s Anglií a např. Norskem, jsem přesvědčen, že systém, který je nastaven, vyhovuje studentům i pedagogům. Myslím si, že vědomostmi jsme na předních příčkách v Evropě. Mne osobně bude trvat notnou dobu, než budu moci předat jakoukoliv vyšší hodnotu studentům. A to minimálně 4 roky do skončení PhD, které chci začít pod vedením prof. Borise Jirků.
Prekvapilo ťa niečo, či už milo alebo nemilo, z hľadiska vybavenia škôl, predmetov, prístupu k práci, možnosti presadenia sa na umeleckej pôde a pod.?
Na první pohled je zarážející, jak spoře jsme vybaveni na našich školách po technické stránce. Na straně druhé si naši studenti jsou schopni obstarat vše outsourcingem. Nutí nás to jednat a potýkat se s realitou. Na druhé straně jsou možnosti, jež má například Academy of fine arts Oslo, v níž právě sedím u stolu. Mám na mysli vybavení, jež nemá jiná v Evropě a já zde dnes večer sedím sám. Vše je o přístupu. Možnosti prosazení jsou všude na světě stejné, jen je občas kůrka chleba, co chcete jíst, až příliš tvrdá.
Máš za sebou i skúsenosti s tvorbou dizajnu a ilustrácií pre výrobcu outdoorových batohov Bagmaster. Ako si sa k tejto práci dostal? Nakoľko si mal ako dizajnér vo firme „voľné ruky“ pri tvorbe návrhov?
Myslím, že designéři musí pocítit ruku trhu a ta mne byla zblízka ukázána při spolupráci s Bagmaster, jejíž majitel pan Blažek i můj přítel návrhář Leo Macenauer byly skvělými průvodci. A jelikož jsem byl vybrán pro tvorbu street kolekce a potisků, dá se mluvit o absolutní svobodě při tvorbě paternů, nemožnosti ovlivnit finální výběr a zpracování ve fabrikách. Skvělá zkušenost a rád se k ní budu vracet.
Momentálne pôsobíš v neziskovej organizácii Gameboys exhibition – prezraď nám o nej niečo viac. Čím sa zaoberá? Aká je jej hlavná myšlienka? Čo je tvojou náplňou práce?
Gameboys exhibition je nezisková organizace, jejíž fungování je závislé od spolupráce umělců a designérů. Nejen jich, jedná se o komunikační platformu, která spojuje designéry, umělce a výrobce spotřebního zboží. V základu chceme šedým věcem s perfektně minimalistickým designem znovu vdechnout duši, a tu si můžete posléze přivlastnit, s tím, že budete chtít poznat autora a klidně s ním navázat kontakt. Ptát se, čekat odpovědi.
Čo sa ti teda vynorí v mysli, keď sa povie Gameboys Exhibition?
Malé dítě, jež nás všechny snad jednou přeroste a bude ovlivňovat povědomí širšího spektra lidí, než jsme schopni ovlivnit jako jedinci. Jediné co si přát, aby bylo zdravé v přesvědčení a neztratilo cíl. Vychovávám ho s mými skvělými přáteli, tak věřím, že se to podaří.
Viedol si aj kurz kreslenia a anatómie pre umelcov. Je pri takejto individuálnej tvorivej činnosti ľahké odpozorovať talenty?
Talent je podle mého názoru mizivé procento našeho úspěchu. A může i škodit, zastaví vás třeba i uznání jediného člověka, nebo přílišná snaha a vyčerpání z práce či studia. Největší talenty jsem poznal v lidech, kteří si dokázali uspořádat život a v klidu a důsledně na sobě pracovat. Ten klid a rozum spolu s citem je pak síla, kterou samozřejmě cítím.
Vo svojej kolekcii vyzdvihuješ dôležitosť kresby pri upevnení vôle, trpezlivosti a predstavivosti. V súčasnosti sa čoraz viac hovorí o kreslení zapojením pravej mozgovej hemisféry. Čo si o tom myslíš? Dokáže sa naučiť kresliť skutočne každý?
Obecně mohu přirovnat kresbu k zpěvu. Učte mne zpívat od 4 let a budu dobrý do určité míry, pak se teprve projeví osobnost a talent. Osobně se přikláním k užívání obou hemisfér mozku, jak v životě, tak v kresbě. Jiné je vidět, jiné je chápat. Já chápu, teprve až zkusím to, co vidím.
Pri úvahe o svojej súťažnej kolekcii si povedal, že najviac ocenení sú ľudia, ktorí sa vyhýbajú každodennosti. Ako sa jej vyhýbaš ty?
Každodennost je relativní pojem. Asi se jí vyhýbám pomocí setkávání s novými lidmi, učením se nových věcí, poznáváním nových míst. Každý detail může udělat den jiným, než jsou ty ostatní, a to i pokud navštěvujete to samé místo. Stačí si všímat detailů do hloubky a nevnímat jen sám sebe.
V súťažnej kolekcii vyzdvihuješ najmä svoje kresby. Navrhol si aj odev, na ktorom sú tieto ilustrácie zobrazené?
Mým pravidlem je manipulovat materiál a potiskem, či jinak na něm zachytit moje kresby, skromné malby a ilustrace. Vnímám to jako nutnost, se kterou se má designér potýkat, pokud nevytváříme konfekci, kde to jde mimochodem také. Oděv je moje plátno a já zkouším vytvářet nové entity, se kterými se máte možnost ztotožnit.
Ktorá z tvojich výstav, súťaží a prezentácií ti najviac utkvela v pamäti? Čím boli výnimočné?
Myslím, že to byl loňský ročník Figurámy, jejíž vernisáž jsem z důvodu vyčerpání prospal na chodbě nové budovy Národní technické budovy. Zrovna jsem přijel z Plzně, kam jsem v zimě párkrát zavítal na hodiny kresby anatomie. Prostor, počet lidí, počet kreseb a jejich kvalita mne uchvátili a pořadatelům a mecenášům patří velký dík. Člověk má poté pocit, že nedělá věci do šuplíku a to je jeden z důležitých pocitů umělce. Projekt Figuráma je srdeční záležitost, jež se proměnila v profesní nutnost a přátelství. Teď se snažím být vzdáleným ramenem a zapojit školy v norském Oslu do tohoto projektu, věřím, že se to podaří.
Má osobný život vplyv na tvoju tvorbu?
Jako každý kdo prožívá maximální lásku, a maximální osobní prohry se mne dotýká každý pocit. Jako mladý umělec jsem nucen užívat v tvorbě cit a to je jejím základem. Cit k druhým může být různého charakteru a láska je jedním z nejkrásnějších citů. V současnosti se mě jí nedostává a na tvorbě se to velice projevilo. Vždy je to ale o tom, co prožívat chcete, cesta se najde vždy.
Termín na odovzdanie hotovej kolekcie, ktorú predvedieš na módnej šou sa už blíži. Ako to vyzerá „v dielni“ Rostislava Lišku?
Dílna je zavřená, já jsem hotov, respektive musel jsem, než jsem se přestěhoval na sever. S obrovskou pomocí a radami paní Syptákové, asistentce workshopů našeho atelieru, které patří patřičný dík. Teď řeším styling, skládám hudbu pro přehlídku, tak aby byla opravdu ze mne, to znamená od jednotlivého beatu, detailu, jež vytvoří jedinečný celek. A samozřejmě doplňky, jež pro mou kolekci navrhla Maja Steffanová z Plzeňského atelieru designu šperku. Jsou prostě absolutní!
Čo ťa pri tvorbe najviac inšpiruje, kde hľadáš nové nápady?
Asi první je široký výzkum nepatrného hesla. Hledání narativů, souvislostí, odtrhávání šlupek až k jádru. Mám rád, když ke kolekci vždy vznikne řada esejí, jež mne naučí vše, co potřebuji vědět. Ať se jednalo o projekty o židovském muzeu v Berlíne od architekta Liebeskinda, nebo života žen v islámských zemích, či dospívání různých generací a jejich specifických prostředků užívaných ke hře. Tyto kolekce bez informací by byly jen skládankou a ne komplexní stavbou.
Máš nejaký ideál? Niekoho, koho štýl či charizmu obdivuješ?
Popravdě jsou všichni již mrtví. Od Schieleho, Miróa po Carla Gustava Junga. Většiny lidí si vážím kvůli jejich odhodlání a lidským kvalitám a ne toho co dokázali vyrobit. Mého přítele a profesora kresby na universitě ve Zlíně Radka Petříčka si vážím za jeho lidskost a skromnost i přes to, co umí. Raději se tedy dívám kolem sebe, než na mrtvé idoly.
Čo robíš, keď ti veci nevychádzajú podľa tvojich predstáv?
Stává se to dost často, protože v podstatě všichni sníme a sny se plní různými cestami, stále ale jsem jeden ze šťastnějších a tak pokud mám pocit, že to nejde, tak jdu ven a něco osudového se stane. Minulý týden jsem cítil, že musím do lesa, a tak jsem odjel metrem za Oslo a vydal se do lesa sám ve tmě, nakonec jsem tam potkal dvě bytosti, jež se za mne v noci uprostřed ničeho modlili a to se nestává tak často:).Vrátil jsem se spokojený.
Aký je tvoj doterajší najväčší úspech?
Částečné smíření se sebou samým. A schopnost dosáhnout opravdu všeho pomocí vůle a absolutního přesvědčení.
Aké sú tvoje plány do budúcnosti?
Navštívit Asii a studovat japonské práce ručních grafických technik a tkaní. Dostudovat PhD a tak dále. Asi žiji dle hesla „Time is now“. Takže teď jen milovat lidi, ať to zní jakkoliv.
Tvojich 5 vychytávok, ktoré by si nevymenil za nič na svete?
Tužka Gioconda – Charcoal, I-phone, gramofon, žena, loď.
Tvorbu Rostislava Lišku uvidíte aj na slávnostnom finále Brillance Fashion Talent 2011 už 29. septembra v bratislavskom Auparku. Za svoje favoritky môžete hlasovať tu.
Zhovárala sa Zuzana Zimmermannová
