Miroslav Wlachovský v podcaste Okno do sveta s Radimom Dvořákom podrobne rozoberajú výzvy a ambície Európskej únie, ktoré prezentovala vo svojej správe Ursula von der Leyenová.
Ako v rozhovore zhodnotil Dvořák, tohtoročná správa predsedníčky Európskej komisie bola iná ako predchádzajúce. „Ten najväčší rozdiel, ktorý som vnímal ako poslucháč, bol v tom tóne, pretože Von der Leyenová zaujala taký oveľa bojovnejší postoj,“ konkretizuje. Wlachovský podčiarkuje: „Začala zrezka a začala vetou Europe is in the fight (Európa je v boji) a myslím si, že to úplne vystihlo stav, v ktorom sa nachádzame a aj to odhodlanie, s ktorým tú správu predniesla.“
Okno do sveta: Putin dostal za svoje zlé správanie samit s Trumpom a červeným kobercom - ROZHOVOR
Radim Dvořák usudzuje, že cieľom bolo vyburcovať v európskej verejnosti určitý pocit naliehavosti alebo mobilizácie. „Máme najvyšší čas sa zamyslieť a začať konať na obhajobu našich záujmov, postaviť sa na vlastné nohy a nespoliehať sa na niekoho iného,“ doplnil s tým, že podľa jeho mienky bola správa reakciou na istú liknavosť, falošný pocit že sa nič nedeje, na pocit bezpečia.
Európa sa podľa slov Dvořáka nechala učičíkať svojimi skvelými obchodnými vzťahy naprieč zemeguľou a tým si nechtiac vybudovala závislosti rôzneho typu, či sú to suroviny, čipy alebo energie.
V centre pozornosti sa ocitla aj obrana a bezpečnosť. Rusko svojou agresiou na Ukrajine a hybridnými operáciami po celej Európe ukazuje, že sa nedá spoliehať na bezpečnostnú architektúru, ktorá slúžila od konce studenej vojny. „Obrana Európy je naša strategická povinnosť“, podčiarkol Dvořák.
Európska komisia však podľa neho reaguje konkrétnymi opatreniami, ako je posilnenie obranných rozpočtov a európskeho obranného priemyslu, s plánom investovať až 800 miliárd eur do roku 2030. Predstavila tiež nový nástroj SAFE (Security Action for Europe), ktorý poskytne 150 miliárd eur vo forme výhodných pôžičiek na spoločné obranné zákazky. O túto podporu prejavilo záujem aj Slovensko, pričom má predbežne alokovaných 2,3 miliardy eur.
SAFE je určený k zabezpečenie materiálu od firiem, ktoré sídlia v EÚ, v Európskom hospodárskom priestore alebo na Ukrajine. „Je to veľmi rozumné, vtiahnuť do toho Ukrajinu, pretože tá má dnes evidentne najväčšie bojové skúsenosti na európskom kontinente,“ hovorí Wlachovský.
Miroslav Wlachovský s Radimom Dvořákom diskutujú aj o:
- Návrate Európy ku konkurencieschopnosti, ktorá je predpokladom ekonomického zabezpečenia obranyschopnosti
- Vnútorných bariérach v Únii, ktoré sú ekvivalentom 45% ciel v prípade tovarov a 110% v prípade služieb
- Nevyhnutnosti vytvoriť spoločný kapitálový trh a rozhýbať obrovský spiaci kapitál, ktorý leží na bankových účtoch
- Zlyhávaní Slovenska v oblastí obnoviteľných zdrojov
- O ambícii Európskej komisie ešte viac naviazať čerpanie európskych fondov na dodržiavanie princípov právneho štátu
- Ako sa vysporiadať s hybridnými hrozbami
- Či bude zavedený vekový limit na prístup na sociálne siete
Miroslav Wlachovský: Dnešnou témou podcastu bude stav Európskej únie, resp. príhovor predsedníčky Európskej komisie Ursuly von der Leyen v Európskom parlamente, v ktorom zhodnotila stav a načrtla budúcnosť Európskej únie. V čom sa líšila od predošlých správ?
Radim Dvořák: Zpráva o stavu unie vznikla jako taková odpověď na tu každoroční americkou zprávu. Je to zastavení nad tím, kde se nacházíme a kam jdeme. Je to tedy každoroční projev předsedkyně komise na plenárním zasedání Evropského parlamentu. Po projevu vždycky následuje dost obsáhlá rozprava.
Tato byla první zprávou v novém mandátu komise a dá se říct, že od roku 2023, kdy byla ta poslední, došlo k dost výrazným změnám v geopolitickém kontextu, k mnoha tektonickým posunům na různých frontách. Vidíme zcela jinou dynamiku. Ve Spojených státech a Číně vidíme rostoucí ambici. A to vše probíhá na pozadí probíhajícího konfliktu na Ukrajině, kdy Rusko agresivně v rozporu s veškerým mezinárodním právem napadlo bezdůvodně Ukrajinu a válčí tam již čtvrtým rokem.
V čem ta zpráva byla jiná než ty předchozí? Já bych řekl, že to ten největší rozdíl, který jsem vnímal jako posluchač, byl v tom tónu. Von der Leyen zaujala takový mnohem bojovnější postoj, ta gestikulace i ta naléhavost v tom hlasu.
MW: Treba povedať, že začala zrezka a začala vetou Europe is in the fight – Európa je v boji a myslím si, že to úplne vystihlo stav, v ktorom sa nachádzame a aj to odhodlanie, s ktorým tú správu predniesla. A tak to naladilo aj poslucháčov a divákov, pretože dnes je naozaj kritické, si uvedomiť stav, v ktorom sa Európa nachádza. Je tlačená z rôznych strán a musí nielen reagovať, ale musí prísť so svojou vlastnou pozíciou, so svojím vlastným odhodlaním, vlastnou vôľou tak, aby na tom bojisku svetových hráčov uspela a aby obhájila záujmy svojich ľudí, ale aj svoju vlastnú existenciu.
RD: Vnímám to velmi podobně. Myslím si, že i tím účelem, který možná nebyl vidět z obsahu těch slov, ale spíše z toho tónu, bylo vyburcovat v evropské veřejnosti určitý pocit naléhavosti anebo mobilizace. Ne v těch vojenských konotacích, ale mobilizace občanů, mobilizace politiků. Mobilizace evropských institucí k tomu, že opravdu máme nejvyšší čas se zamyslet a začít konat na obhajobu našich zájmů, postavit se na vlastní nohy, začít hájit své vlastní zájmy a nespoléhat se na nikoho jiného. Jsme v tom, ukazuje se, sami a musíme se být schopni sami o sebe postarat ve všech možných oblastech.
MW: Ona potom od toho boja prechádza k inému významnému termínu a to je nezávislosť – Európa musí byť nezávislá, a toto má byť moment nezávislosti pre Európu. Pretože, ako hovoríte, zistili sme, že naši prirodzení partneri z minulosti sa dnes odmietajú natoľko venovať európskym záležitostiam, keď to poviem jemne. Najmä čo sa týka Európskej bezpečnosti. Náš tradičný spojenec Spojené štáty nám viac ako naznačuje, že postarajte sa o Európu sami.
Proste máme tu 500 miliónov ľudí, ktorých reprezentujeme a ako hovorí ten aforizmus, 500 miliónov ľudí potrebuje na svoju obranu pred 145 miliónmi Rusov 300 miliónov Američanov?
RD: Domnívám se, že ten bojovný duch zprávy o stavu unie svým způsobem reaguje i na takovou liknavost nebo možná falešný pocit, že se nic neděje, na pocit bezpečí. Přece žili jsme 70 let v míru a nemůže se přece stát, že by někdo napadl bohatou Evropu, která byla schopná se domluvit se všemi a která má silného partnera za oceánem. Tak tyto věci se se mění a měli bychom se z toho stavu letargie a menší akceschopnosti probudit.
V letošní zprávě bylo řečeno něco o tom, co se povedlo nové komisi Ursuly von der Leyen za těch pár měsíců, co je ve funkci. Samozřejmě je na co navazovat, protože i ta předchozí komise dosáhla značných úspěchů v mnoha oblastech, ale zároveň ten projev má ambici představit směr, kterým by se, podle komise, měla Evropa vydat. A z toho důvodu představuje i určité priority EU na to nejbližší období.
Jsou návrhy, u některých vidíme nejasné kontury a nevíme přesně, co bude jejich obsahem. To bude předmětem dalších jednání v rámci komise i mezi jednotlivými generálními ředitelstvími a ale zároveň platí, že o finální podobě těchto iniciativ bude spolurozhodovat Evropský parlament a potom Evropská rada, případně Rada Evropské unie, které teprve uvedou v život ty nové iniciativy. A zde právě symbolicky Ursula von der Leyen přednáší ten projev v Evropském parlamentu, aby získala legitimitu tím, že podrobí ten svůj plán nějaké demokratické kontrole ze strany volených poslanců.
Takže těmi hlavními odkazy je potřeba postavit se na vlastní nohy, uvědomit si, že jsme uprostřed boje. Ten boj sice zatím nemá podobu otevřeného válečného konfliktu, ale jsme denně svědky různých hybridních operací na evropském kontinentu, takže ten boj pod povrchem probíhá už teď. Další odkaz je nezávislost v širokém slova smyslu. Evropa se nechala ukolébat svými skvělými obchodními vztahy napříč zeměkoulí a tím si nechtěně vybudovala závislosti různého typu, ať už to jsou závislosti na generikách z Indie, surovinách, čipech a energiích.
Snažíme se přeci jenom v těch posledních letech zbavit se minimálně v závislosti na fosilních palivech z Ruska, ale jde i o závislost vojenskou, kdy jsme opravdu spoléhali na to, že se ten náš silný partner, Spojené státy za nás bezpodmínečně postaví. Vidíme, že to tak úplně bezpodmínečné není.
MW: V predchádzajúcim období bol hlavnou témou Green Deal. Dnes už sa o tom až tak veľa nehovorí. Dnes je jadro tých tém v obrana a bezpečnosť a konkurencieschopnosti. Európa, ktorá bola roky vnímaná možno ako politicky slabšia, ale vždy ako ekonomický gigant. Jej podiel na svetových trhoch klesá. A v niektorých kritických oblastiach ako je technologický vývoj trošku zaostávame za USA a Čínou. Má Európska komisia vôbec na to, aby niečo v týchto oblastiach podnikla, nepatrí to do takpovediac privilégií členských štátov?
RD: Máme společnou obranu a bezpečnostní politiku. I přesto nadále fungují armády členských států a už mnoho let se bavíme o tom, jestli je potřeba vytvořit nějakou společnou evropskou armádu. Osobně se domnívám, že těch 27 členských armád je dostatečně velkou silou, která má určité nedostatky pouze v koordinaci a používání jednotné techniky a podobně.
Proto existuje rámec NATO a ale i rámec Evropské unie. Nicméně Evropská unie jako taková má zcela jistě nástroje na to jak se v této oblasti posunou dál. Jmenování nového komisaře pro obranu je symbolický příkladem toho, že nová komise to považuje za jednu svých naprostých priorit.
Komise připravuje nová řešení financování válečného úsilí Ukrajiny, které vychází ze zmražených ruských aktiv. Ta konkrétní představa je, že se vytvoří úvěr na reparace, přičemž bude využita hotovost, která je spojená s těmito aktivy. Na samotná aktiva se prozatím sahat nebude.
Nicméně to riziko plynoucí z poskytování tohoto úvěru ponesou členské státy společně a Ukrajina bude ten úvěr splácet až v momentě, kdy Rusko začne platit válečné reparace. To předpokládá ukončení toho konfliktu, nebo aspoň nějakou formu příměří.
Ale ty peníze Ukrajině pomohou již dnes, například na účely financování ukrajinské armády jakožto první linie ochrany, bezpečnosti i Evropské unie.
Ta válka trvá tři roky, agresor útoky neustále zintenzivňuje a jeho drzost roste. Viděli jsme nedávné útoky dronů v Polsku. To samo o sobě je důkazem toho, že Rusko neváhá bezprecedentně narušit polský a tím pádem evropský vzdušný prostor, který společně chráníme. Koneckonců polské stíhačky myslím chrání i slovenský vzdušný prostor. Viděli jsme útok na sídlo delegace Evropské unie v Kyjevě, kde došlo k poškození budovy. To jsou naše peníze, to jsou i slovenské peníze přece.
MW: A sú tam slovenskí diplomati, vrátene šéfky tej delegácie Kataríny Maternovej.
RD: Takže Rusko už dneska poškozuje náš majetek? A to nebyl první dronový útok, předcházely tomu různé další sabotážní akce. Vzpomeňme si na Vrbětice v České republice, kde dva agenti GRU odpálili muniční sklad, způsobili škodu přes miliardu korun a zahynuly při tom dva občané České republiky. A těch muničních skladů vybouchlo po celé Evropě vícero.
Takže už dnes jsme pod náporem nějakého tlaku i sabotážních vojenských akcí sabotážních ze strany Ruska. Nelze spoléhat na bezpečnostní architekturu, která sloužila od konce od konce studené války. Musíme si uvědomit, že obrana Evropy je naší strategickou povinností, že to je povinnost naší generace nás, kteří teď sedíme a žijeme v Evropě, tak my tuto zodpovědnost opravdu musíme vzít do vlastních do vlastních rukou.
Evropská komise právě z tohoto důvodu navrhuje celou řadu konkrétních opatření. Jsou snahy posílit obranné rozpočty a evropský obranný průmysl obecně. Spustili se nové iniciativy, které mají členským státům umožnit vynakládat vícero prostředků na svoji obranu. Máme plán, který by měl usnadnit dodatečné investice členských států během příštích 4 let čili do roku 2030 až ve výši 800 miliard eur.
To všechno pomocí určité flexibility v rámci paktu stability, kdy se členským státům vlastně umožní jít do těchto větších investic, aniž by to ovlivnilo saldo jejich rozpočtu, respektive jejich dluh.
Komise vytvořila nový nástroj SAFE – Security Action for Europe. Čili dalších 150 miliard eur ve formě velice výhodných půjček na společné obranné zakázky. O podporu projevilo zájem i Slovensko. Předběžná alokace pro Slovensko činí nějakých 2,3 miliardy eur.
Členské státy mají teď za úkol připravit své národní investiční plány v oblasti obrany. SAFE je určen k pořizování materiálu od firem, které mají sídlo v Evropské unii, evropském hospodářském prostoru anebo na Ukrajině. Takže vlastně je to způsob, jak i Ukrajinu vtáhnout do těch evropských veřejných zakázek. 65 % nákladů na ten finální produkt, který z toho vzejde musí pocházet taky z těchto tří regionů.
MW: To je to veľmi rozumné, vtiahnuť do toho Ukrajinu, pretože tá má dneska evidentne najväčšie bojové skúsenosti na európskom kontinente a takisto v priebehu tej vojny sa dokázala na mnohé veci adaptovať. Či už ide o využitie dronov alebo ich samotnú výrobu.
Ursula von der Leyen spomínala, že ak ideme investovať do spoločných obranných prostriedkov, pomôžeme tým sebe, pomôžeme tým v súčasnej situácii aj Ukrajine a hlavne ako je to dobrá investícia do budúcnosti. Pretože Ukrajina je jednou z krajín, s ktorými máme otvorené rokovania o budúcom vstupe. Rozširovaní únie je tiež významný projekt, ktorý v minulosti nebol až taký populárny. Práve s tou ruskou agresiou dostalo rozširovanie nový impulz práve preto, že mnohí predstavitelia západoeurópskych štátov, ktorí boli skeptickí k rozširovaniu, si uvedomili, že je to ambícia, ktorú Európa potrebuje. Európa sa musí zjednotiť, ak chce, ak chce hrať nejakú významnú rolu.
RD: Na okraj k těm dronům, von der leyen vlastně zmínila i nový program, který se jmenuje Kvalitativní vojenská převaha. To je vlastně podpora investic do akceschopnosti přímo ukrajinských ozbrojených sil, například dronů. Další takovou snahou je vytvoření dronové aliance. Před válkou Ukrajina drony vůbec neměla a přitom dneska mají na svědomí více než 2/3 vojenských ztrát Ruska. V tomto se Ukrajina dokázala strašně posunout. Je to důkazem inovativního ducha a vlastně Ukrajina je v současné době lídrem v oblasti v navádění a ve výrobě dronů.
Rusko samozřejmě má velikou podporu z Íránu přes jejich Šahídy. A dotahuje ten náskok Ukrajiny právě díky masivní výrobě a tomu, že Rusko naběhlo válečnou ekonomiku.
Před nedávnem Rusko vyslalo na Ukrajinu během jedné noci přes 800 dronů. Skoro 2 drony každou minutu, po celých 8 hodin. Takže si může dovolit i takové masivní brutální útoky proti civilistům které nemají precedens v historii válčení.
Evropská unie má ambici podpořit Ukrajinu využitím svojí průmyslové síly, protože i my v Evropě máme celkem slušnou průmyslovou základnu. Chceme poskytnout dopředu 6 miliard eur z úvěrů Ukrajině a vstoupit právě do té dronové aliance.
Slibujeme si od toho i to, že Ukrajina si tak udrží tu svoji konkurenční výhodu a bude stále před Ruskem a Evropa zároveň posílí tu svoji.
MW: Poďme k tej ekonomickej konkurencieschopnosti. Veľa sa hovorí o zbytočnej byrokracii, o tom ako ju znížiť, ako zlepšiť podnikateľské možnosti. Von der Leyen spomínala Draghiho správu, hovorila o tom, ako zjednodušiť veci, zmobilizovať kapitál, uľahčiť byrokraciu, ochrániť pracovné miesta. A ten reálny rozdiel majú vytvoriť omnibusy, ktoré dala komisia na stôl. Čo sú to tie omnibusy?
RD: Omnibus není žádný dopravní prostředek. Jedná se o komplexní návrh veškeré legislativy, vždy pro nějakou oblast. Ta tendence ke zjednodušení vlastně vychází i ze zpětné vazby, kterou máme od průmyslu, od podnikatelů, od stakeholderu, sociálních partnerů i od občanů. Evropská legislativa je mnohdy zbytečně příliš složitá i pro ty, kteří se jí mají řídit, nejenom pro občany obecně.
Byrokratická zátěž, které čelí řada podniků v Evropě, je neúnosná a brzdí nás. Brzdí nás v té rozvoji té naší konkurenceschopnosti. Myslím, že tam zmiňovala i ten příměr, že bariéry necelního typu, které v Evropě existují mezi členskými státy, když se sečtou dohromady, tak představují ekvivalent 45 % celních sazeb na tovary a 110 % na služby.
My se tady pomalu hroutíme z toho, že nám Donald Trump dal 15 % a my sami mezi sebou, když obchodujeme napříč Evropskou unií, máme 45 a 110 % tarifů. Takže samozřejmě tou primární snahou je odstranit tyhle bariéry, které existují v rámci našeho jednotného trhu.
Protože jednotný trh je naše největší deviza. Díky jednotnému trhu, jakž takž prosperujeme a je přínosem pro ekonomiky všech členských států.
Ty bariéry jsou ohromné, takže omnibusy mají za cíl zjednodušit fungování v těch jednotlivých oblastech. A zjednodušení zcela určitě bude jednou z priorit v rámci toho v rámci té agendy konkurenceschopnosti.
Připomeneme si, že právě Ursula von der Leyen pověřila profesora Dragiho, bývalého šéfa Evropské centrální banky, aby vypracoval komplexní a pravdivou zprávu o tom, jak na tom vlastně jsme a ta zpráva se nečte dobře.
Je kritická v mnoha oblastech, ale zároveň poskytuje i řešení, jak z toho ven. Ta Draghiho správa je jakýmsi vodítkem pro tu ekonomickou doktrínu, kterou se Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyen chce ubírat. My jsme tu správu přetavili do něčeho, čemu se říká kompas konkurenceschopnosti a obsahuje ty prvky odstraňování bariér, zjednodušení, dokončení jednotného trhu, které je naprosto zásadní pro to, aby abychom mohli, zvyšovat svoji konkurenceschopnost. Je zároveň potřeba říct, že Evropská unie má všechny předpoklady pro to, aby mohla být naprosto konkurenceschopná těm největším světovým hráčům. Máme tady dostatek kapitálu, úspory evropských domácností a firem skoro dvojnásobně převyšují úspory domácností a firem ve Spojených státech.
Ten kapitál je ale ležící a spící, jak by řekl Jára Cimrman a nehýbe se. A právě ambicí toho kompasu konkurenceschopností je rozhýbat tento spící kapitál tak, aby si na něj mohli šáhnout podniky v rámci inovací, nebo respektive jednotlivci, kteří chtějí založit nové inovativní firmy.
V Evropě nemáme nouzi o nápady a inovace, ale stává, že se tady založí firma, která má velký potenciál, ale už se jí nedostává prostředků na to, aby se posunula v tom žebříčku o level výše k výrobě, k větším technologickým investicím, a tak nachází lepší podmínky ve Spojených státech a tyto firmy nám tam odcházejí, případně jsou skupovány velkým kapitálem ze zámoří, který my máme taky, ale leží v těch bankách.
MW: V Spojených štátoch majú funkčný kapitálový trh. Áno, majú trošku iný spôsob financovania týchto podnikov rizikovým kapitálom, kdežto v Európe to väčšinou to financujú banky.
No ale v Európe sa hovorí už pomerne dlho o jednotnom kapitálovom trhu. Myslím si, že od roku 2015. Pohli sme sa?
RD: Kapitálová unie anebo jednotný kapitálový trh je jednou z ambicí této komise, stejně jako dokončení toho jednotného trhu. Ta nová komise von der Leyen je, jako by to bylo nové koště, které dobře mete, protože ta legislativní aktivita, která nastala od decembra loňského roku, je opravdu nebývalá. A opravdu v sídle komise v Bruselu to na chodbách šumí horečnou aktivitou a opravdu se něco děje a začíná hýbat.
MW: Ona v tej svojej správe spomína, že Komisia bude vytvárať partnerstvá s súkromnými investormi a vytvorí multimiliardový špeciálny fond práve pre tie firmy, pre tie startupy, ktoré by inak asi odišli do USA, respektíve vytvoríme im možnosti na to, aby tu ostali, aby tu ostal aj ten kapitál. Takže nejaké svetielko na konci tunela.
Čo sa týka toho jednotného trhu, tak ona tam spomína, že chýba dokončenie jednotného trhu hlavne v troch oblastiach – financie, energia a telekomunikácie.
RD: Já bych ještě doplnil k tomu fondu. Je to provázáno s dalšími iniciativami, které možná zůstaly tak na okraji pozornosti. Jedná se o Choose Europe čili, zvol si Evropu, což je pětisetmilionový program na přilákání špičkových vědců, abychom do Evropy dostali ten nejlepší, nejkvalitnější současný výzkum a výzkumné kapacity, které na světě existují, aby je nepohlcovali americké univerzity a výzkumné ústavy, ale aby tito špičkoví vědci měli motivaci přijít do Evropy a svůj výzkum dělat tady.
Protože jsme přesvědčeni o tom, že výzkum je základním předpokladem pro nastartování byznysu. Další takovou iniciativou je Buy European. Pokud si dobře pamatuju Buy American, bylo před lety odsuzovalo a dneska se z toho asi stává trend. Upřednostňování evropských firem, evropských výrobků a produktů.
A tou snahou komise je komunikačně zlepšit podporu a propagaci evropských výrobků a evropských firem tak, aby se vůbec na veřejnost dostalo to, že i my máme skvělé výrobky, třeba v oblasti potravin, zemědělských výrobků a podobně. A tito naši producenti, zemědělci, rybáři, potravináři si určitě zasluhují pomoct v tom, aby se dostaly více do povědomí veřejnosti a veřejnost měla tu motivaci i v rámci té mobilizace, jak jsme o ní mluvili na začátku, kupovat evropské zboží.
Pokud se máme postavit na vlastní nohy a třeba svojí obranyschopnost řešit sami, tak na to musíme mít dostatečně silnou ekonomiku a dostatečně velké vygenerované bohatství na to, abychom si toto vůbec mohli dovolit, aby to nebylo na úkor kvality života občanů, jako je tomu třeba v Rusku, které naběhlo na válečnou ekonomiku a zaplatí to lidé vzrůstající chudobou.
S tím souvisí i diverzifikace našich obchodních vztahů, protože jedna věc je motivovat k poptávce uvnitř unie a druhá věc je rozvíjet obchodní vztahy vně unie. Zde velikou, velmi relevantní a řekl bych úspěšnou roli sehrává právě slovenský komisař Maroš Šefčovič.
Musím říct, že mu nezávidím, protože prožil opravdu perné léto, kdy tuším, že sedmkrát musel cestovat do USA, čtyřikrát do Číny, ale nejenom tam. Musel v rámci těch svých cest něco vyjednat a něčeho dosáhnout a musely to být opravdu nepředstavitelné tlaky. Ale podtrhuje to tu ambici komise co nejvíce diverzifikovat naše obchodní vztahy napříč zeměkoulí.
Pokud se na to podíváme, tak třeba obchod s USA představuje pouze 20 % našich celosvětových globálních obchodních vztahů. Zbytek je odjinud. Máme teď novou obchodní dohodu se Spojenými státy, která je v tuto chvíli maximem možného.
Ale není to jenom o Spojených státech. Rozšiřujeme portfolio našich obchodních vztahů po celém světě. Evropská komise předložila návrh ratifikace smluv ze zeměmi Mercosuru a globální dohody s Mexikem, které představují desítky miliard obchodních příležitostí pro evropské podniky.
Velmi pozitivně se vyvíjejí jednání například s Indií jakožto dalším obrovským hráčem, jedná se s Malajsií a s desítkou dalších geografických oblastí. Pokud se nepletu, v současné době máme nějakých 76 obchodních dohod po celém světě a určitě toto úsilí bude pokračovat. Abychom diverzifikovali, abychom to portfolio těch rizik rozprostřeli na co nejvíce možných obchodních dohod, z kterých by Evropská unie mohla těžit.
Možná tak nekomunikuje, ale všechny tyto země mají obrovský zájem obchodovat s Evropskou unií nejen proto, že jsme velmi lukrativní, bohatý trh, jsme koneckonců největší obchodní zóna na celém světě, ale jde i o to, že jsme předvídatelní.
Co se řekne, to platí, máme svoje standardy, neměníme tarify ze dne na den a obchod s námi dělá dobře. Pro nás je to výhodné v tom, že my můžeme některou svoji agendu, uvozovkách, vnucovat, i do jiných oblastí světa. Jedná se zejména normy na kvalitu potravin, environmentální normy, standardy týkající se dětské práce, týkající se nekalých obchodních praktik.
Prostě to, na co jsme běžně zvyklí a na co spoléháme pokaždé, když jdeme kupovat potraviny do supermarketů.
Evropská unie tím může rozšiřovat svůj vliv a svoji reputaci do jiných částí světa. Někdy se používá termín bruselský efekt. Ty evropské normy sehrávají vlastně roli takového etalonu. Oni řeknou třeba Argentině, no ale my přece splňujeme evropské standardy, takže tohle je naše výhoda a operuje se i ve vztazích, ve kterých Evropa vůbec není. Mezi sebou navzájem používají evropské normy jako takový etalon nejvyšší kvality.
MW: To sa dobre počúva najmä v časoch, keď často počúvame veľkú kritiku na Európsku úniu, že je slabá a tak ďalej. Európska únia je stále veľmi atraktívny obchodný partner o tom svedčia práve tieto dohody a aj to, že tých dohôd pribúda. Tie rokovania sú nesmierne náročné. Ten Mercosur naozaj trvalo strašne dlho. A narážalo to na rôzne partikulárne záujmy aj v Európe, ale aj v tých krajinách. Ale podstatné je, že sa s sa tá dohoda nakoniec podarila.
Keď ste spomínali diverzifikáciu, mňa napadá iný sektor a to je energetika. O tom sa na Slovensku veľa hovorilo. Spomínali ste aj to, že Európa má na to, aby vystupovala ako samostatný hráč, že máme takmer všetko. No nie vždycky máme dostatok energii a nie vždycky máme dostatok niektorých surovín.
Ako to je na tom energetickom poli? Ursula von der Leyen hovorí o tom, že sme na ceste k energetickej nezávislosti.
Spomína aj to, že veľká časť elektrickej energie v Európe sa už vyrába z obnoviteľných zdrojov, ale stále sme stále potrebujeme fosílne palivá a hovorí, hovorí o tom, že už vieme aj to, čo dvíha ceny. Je to je to závislosť na ruských fosílnych palivách. A je čas vzdať sa týchto špinavých ruských fosílnych palív, ktoré vo veľkej miere financujú vojnu.
Ako sme na tom a aké to má následky pre členské krajiny vrátane Slovenska?
RD: Zcela správně říkáte, že ten trochu silný výraz špinavá ruská fosilní paliva vychází právě z toho, že ze zisku, které z toho Rusku plynou financuje také válku na Ukrajině. Členské státy se už před třemi lety společně dohodly, že se postupně odstřihnou od ruských paliv.
Není to tak úplně jednoduché. Nicméně vesměs se to se to v Evropě daří. Podařilo se to České republice, která na tom byla dost podobně jako Slovensko. Na Slovensku se to daří o něco méně. To úzce souvisí s politickou vůlí.
Jestli to chceme dělat, nebo nechceme, ten závazek, je tady a platí a je na stole. Evropská komise připravila něco, čemu se říká Repower EU na jeho konci bychom se měli od roku 2027 kompletně odstřihnout.
Je to živé politické téma, které bude určitě předmětem dalšího hlasování na Evropské radě nebo na Radě Evropské unie. Těžko předjímat, jak a kam se to, kam se to posune. Slovensko si v této oblasti vyjednalo takový zvláštní přístup. Komisař Kubilius a dokonce i Ursula von der Leyen uzavřela dohodu s premiérem Ficem, ohledně vytvoření high level skupiny, která se bude těmito otázkami za zabývat tak, aby Slovensko nebylo bito v důsledku dopadu této iniciativy.
Slovensko má tu výhodu, že úplně hravě splňuje naše klimatické závazky, má poměrně velký podíl obnovitelných zdrojů. Má slušnou základnu v jádru a mě překvapilo, že Urslova von der Leyen zmínila v tom svém projevu jadernou energii jako base load. Čili ten základní výkon, minimálně v některých zemích, bude nadále poskytovat jaderná energetika. Je otázkou, jak to na Slovensku dopadne s výstavbou s výstavbou dalšího reaktoru a podobně. Ale to nepředbíhejme.
Ty ambice tady jsou. Cestou je jít do většího počtu obnovitelných zdrojů, které pro tady které máme potenciál. Bohužel Slovensko, co se týče například větrné energetiky silně zaostává, a to i navzdory tomu, že například v plánu obnovy a odolnosti existuje milník na vytváření takzvaných go to zón. To jsou zóny, které jsou vytipované na to, že by se tam mohly stavět větrníky. Tady má Slovensko určitě velké mezery.
Pokud jde o sluneční energii, tak si matně vybavuji, správu Slovenské akademie věd, teď si nedovolím citovat, ale myslím si, že to bylo tak, že pokud by se osadili fotovoltaické panely na 16 % všech osaditelných ploch na Slovensku – myslím tím jenom střechy rodinných domů, střechy velkých průmyslových podniků, případně supermarketů a tak dále, tak by to dokázalo pokrýt veškerou energetickou spotřebu Slovenska i se započítáním kapacitního faktoru. Ten je u sluneční energie typicky 25 %. To znamená, že v noci nesvítí, když je zamračeno, nesvítí a tak podobně, takže se počítá s 25procentní dejme tomu účinností.
Energie z obnovitelných zdrojů je vůbec ta nejlevnější. A je faktem, že Česká republika, která se téměř úplně odstřihla od ruských fosilních zdrojů, tak má levnější benzín a naftu, než je tomu na Slovensku, které se ještě neostřilo.
Já tomu moc nerozumím, to ať vysvětlí nějaký expert, ale je to prostě fakt, protože já do těch Čech jezdím opravdu často a vidím to na té první pumpě za hranicemi zcela zřetelně.
MW: Ešte by som sa dotkol oblasti právneho štátu. Toto sa tiež spomínalo v tom príhovore predsedníčky von der Leyenovej a vieme, že v minulosti boli tlaky na to, aby tie štáty, ktoré majú problém práve s touto oblasťou, mali pozastavené financovanie. Akým spôsobom to reflektovala táto správa?
RD: Celkem jasně zaznělo, že evropská komise má ambici ještě více navázat čerpání evropských fondů na dodržování principu právního státu. Ono už dnes máme celou řadu mechanismů, které toto umožňují. Při porušování zásad právního státu můžou nastat mnohé věci. Určitě známe řízení o nesouladu s evropskou legislativou. Takzvané infringmenty běží v každém členském státu, několik jich je samozřejmě i na Slovensku. Potom tam máme v nové směrnici o finančních zájmech Evropské unie horizontální kondicionalitu pro čerpání fondů i pro Plán obnovy. Tam už může dojít k zastavení plánu obnovy například při porušení zásad právního státu. To pravidelně vyhodnocuje komise, protože dostává neustále celou řadu podnětů ze všech možných stran. I komise cítí, že lze v této oblasti asi udělat víc a proto předsedkyně oznámila tu ambici ještě více provázat to čerpání se zásadami právního státu. Takže můžeme očekávat, že se tady bude v uvozovkách přitvrzovat. Že dojde zřejmě k posílení toho cyklu právního státu, jehož takovým každoročním výstupem je právě zpráva o právním státu.
My sledujeme plnění těch doporučení, která se opakují z roku na rok. Nesouvisí vlastně ani tak s nějakou změnou garnitury na Slovensku, protože i předchozí vlády například Eduarda Hegera i úřednická vláda dostala od nás vlastně prakticky stejná doporučení ve stejném znění bohužel nedošlo nějak výrazně k jejich plnění.
Ta zpráva je poměrně ostrá v tom, že konstatuje, že u drtivé většiny těch doporučení nedošlo k žádnému pokroku. Dovedu si představit, že právě plnění těchto doporučení bude tím měřítkem, kterým se bude posuzovat snaha toho členského státu, napravit ty věci, které komise v té zprávě kritizuje. Takže tímto směrem si myslím, že to půjde.
MW: Jeden z motívov je aj ochrana peňazí európskych investícií, ktoré tie fondy vlastne predstavujú. Sú to v podstate peniaze európskych daňových poplatníkov, ktoré sa v rámci rôznych európskych fondov investujú prevažne v krajinách, ktoré vstúpili do EÚ neskôr.
Nedávnu sme tu mali kontrolu z Európskeho parlamentu, ktorá konštatovala pomerne veľký nesúlad toho, že kam tie prostriedky boli iné investované. Objavil sa nový fenomén penziónov, ktoré nevykazujú svojich hostí. Bude mať aj toto vplyv na slovenské postavenie v rámci Európskej únie a na našu ďalšie možnosti čerpať?
RD: Na další možnosti čerpat to nebude mít žádný vliv, ale určitě podnětům, které vyvstali třeba i v rámci takové kontrolní mise rozpočtového kontrolního výboru Evropského parlamentu, samozřejmě Evropská komise věnuje náležitou pozornost. A není žádným tajemstvím, že i evropská prokuratura se zabývá tímto konkrétním typem případu. To se to se děje v každém státě. V každém státě dochází k nějaké korupci při čerpání fondů, k nějakému zpronevěře těch fondů, k podvodům.
Máme na to svoje instituce. OLAF, Úřad evropského prokurátora, ale i audity komise pravidelně prošetřují takové věci. I v minulosti došlo například na Slovensku k odebrání akreditace Zemědělské platební agentuře. Takže i takové formy sankcí mohou nastat. Ale v tomhle Slovenska není nikterak osamoceno.
Je potřeba říct, že evropská komise má povinnost kontrolovat ty fondy a jsou to vlády členských států, které n nás na tu povinnost vlastně upozorňují. Představme si hypotetickou situaci za 15 let. Ukrajina je v Evropské unii. Jde tam velká část evropských fondů a dojde tam k zpronevěře evropských fondů. No, a to jsou peníze i slovenských daňových poplatníků. Takže i slovenská vláda bude potom křičet, jeďte tam a něco s tím udělejte. Tak přesně v identické situaci se momentálně nacházíme. Takže, ty mlýny melou možná pomalu, ale někam se snad domelou, takže uvidíme.
MW: Posledná téma je odolnosť a sloboda prejavu. Súvisí to so situáciou v médiách, sociálnych médiách, ale aj s podrývaním demokracie, hybridných útokov, čeleniu dezinformáciám a misinformáciám, ktorými sme bombardovaní.
Ako sa dokáže Európa brániť napadnutiu a rôznym tlakom zvonka, súvisí práve s jej vnútornou odolnosťou. A čím viac sa podarí podrývať tú autoritu a zahlcovať nás nezmyslami, tým menšiu šancu sa máme brániť.
To, čo je aj oproti predchádzajúcim obdobiam iné, je práve ten obrovský tlak na Európsku úniu. Musíme si naliať si čistého vína nemáme len priateľov a európsky projekt, ktorý priniesol občanom Európy strašne veľa dobrého a je mierový projekt, je aj tŕňom v oku mnohých.
A mnohí si predstavujú to, že by sa im možno ľahšie rokovalo, keby to mali možnosti rokovať bilaterálne s jednotlivými štátmi. Proste keby sa celý ten projekt Európskej únie zosypal, tak im by sa polepšilo.
Čiže my sa musíme tomuto brániť. Ako dôležitá je táto téma v Bruseli?
RD: Evropská unie tomuto tématu věnuje značnou pozornost a bere tyto věci velice vážně. Pokud jde o zvyšování odolnosti, primárně ta odpovědnost leží na členských státech. Oni sami si musí vyhodnotit v rámci svých struktur, jako je rozvědka, jako v tomto případě Slovenská informační služba, jaká rizika existují a jakým rizikům a případně hybridním útokům ta země čelí a přijmout náležitá opatření.
V tomto zase nemáme tolik kompetencí, nicméně se snažíme, snažíme se i v této oblasti pomoci. Evropa potřebuje demokratický štít, Democracy Shield, jak to nazývá Ursula von der Leyen, což je nová iniciativa, věnovaná právě ochraně demokratického systému v našich zemích obecně.
Konkrétní kontury vyjdou najevo v nejbližší době. Ono to není jenom ochrana před dezinformacemi a misinformacemi, je to i ochrana integrity voleb, sledování volebního procesu jako takového, je to i ochrana médií. Tam jsme přijali evropský zákon o svobodě médií, který vstupuje v platnost, a který by měl zaručit redakční nezávislost a finanční nezávislost, ochranu novinářů, ochranu zdrojů a podobně.
A je to samozřejmě i oblast sociálních médií, kde von der Leyen zcela jasně řekla, že nechceme, aby naše děti namísto rodičů vychovávaly algoritmy. Uvažuje se o tom, že se začneme v Evropě bavit i o nějakém věkovém omezení přístupu k sociálním sítím. Do konce roku chce komise svolat kulatý stůl expertů, který by se měl zaměřit na to, jestli a jakou takovou právní úpravu zvolit.
Protože děti jsou nejzranitelnější skupinou, pokud jde o sociální sítě a jako rodiče nemáme úplně přesnou představu o tom, co ty děti v rámci svých kontaktů na sociálních sítích dělají a čemu jsou vystaveni.
Uvidíme, kam se ta debata bude ubírat. Myslím si, že to nějakou dobu potrvá, ale ty výzvy v podobě škodlivého obsahu, kterým jsou děti vystaveny, ať už jde o pornografii a nebo o nějaký závadný obsah, by se měly řešit. Cílem je postavit mimo zákon v online světě všechno to, co je mimo zákon i v normálním offline prostředí.
MW: Toto je tá sféra, kde možno narazíme na Spojené štáty a technologických gigantov vo sfére sociálnych sietí. Mali sme vo februári na návšteve v Európe viceprezidenta Spojených štátov JD Vancea a jedným z jeho hlavných a kľúčových posolstiev bolo, nesiahajte nám na našich technologických gigantov. Nielen čo sa týka kontroly obsahu, ale aj čo sa týka takpovediac ziskov, ktoré odchádzajú z Európy do Ameriky.
RD: To poselství Ursuly von der Leyen v této oblasti bylo poměrně jasné. Evropa si bude stanovovat svoje pravidla bez ohledu na kohokoliv nebo cokoliv jiného a za svými standardy, za právním státem a za svými zvyklostmi si budeme pevně stát.
