Ivana Kaňovská privoňala ku krajčírskemu remeslu ešte v období socializmu, kedy sledovala šikovné prsty svojej babky i mamy pri „šití podľa Burdy“. Rodáčka z južnej Moravy, ktorú štúdium textilného a odevného dizajnu privialo do Bratislavy, sa však s oklieštenou nálepkou „módny návrhár“ nestotožňuje. Mladá dizajnérka rada experimentuje s netypickými materiálmi a zložitými technologickými postupmi, ktoré si vyskúšala aj pri návrhoch dizajnu hračiek. Doktorantka na VŠVU v Bratislave sa však textilu nevyhýba, práve naopak. Ivana naberala skúsenosti na workshopoch obľúbenej českej návrhárskej divy Liběny Rochovej, zrealizovala outdoorové športové kolekcie pre české i zahraničné firmy a svoje skúsenosti zužitkovala aj ako dizajnérka dámskeho oddelenia v Kenvele. Všestranne nadaná Češka tvrdí, že ak sú energie v rovnováhe, nápady prídu aj bez väčšieho úsilia. Preto niet divu, že aj príprava zeleninového šalátu či obyčajná cesta električkou sú pre ňu zdrojom inšpirácie. Aj napriek častej zmene adresy Ivane domov nechýba. Ako sama hovorí: „Ak sa obklopíte správnymi ľuďmi, môžete byť kdekoľvek.”
„Neohrozená, mladá a nezávislá „superžena“ kráčajúca veľkomestom, sebavedomo odrážajúca útoky okolia…“ Tak znie opis tvojej súťažnej kolekcie pre súťaž Brillance Fashion Talent. Sedí táto „diagnostika“ modernej bojovníčky aj na teba?
Každý kreatívec, ať se to týká jakéhokoliv druhu umění, prezentuje svůj osobní postoj, svoje myšlenky, svoje názory na svět. Když začnete tvořit, je to jakási vaše niterná výpověď a odhalení vašich myšlenek, vaše reakce na okolí nebo prostředí, které vás obklopuje. Nepovažuju sama sebe za „superženu“, takové privilegium dávám právě nositelkám mých modelů na show. Je to moje osobní reakce na současný životní styl moderních žen, a i já sama jsem určitě jistý typ „modernej bojovníčky“.
Svoje modely si postavila na hranicu odev – socha, ktorá funguje v symbióze s ľudským telom. Vyhráva v tvojej tvorbe väčšinou extravagancia nad nositeľnosťou, alebo to bol len malý úlet?
Pokud máte na mysli tvorbu – tu volnou, tak potom jsem určitě experimentátor a objevování nového mi přináší velké potěšení. Především vyhledávám nové materiály a jejich nové použití, momentálně v soutěžní kolekci používám materiály naprosto netextilní. Stačí mi znát základní princip nebo výrobní postup jisté technologie, a když částečně pozměním nebo zcela nahradím stávající materiál jiným, potom vzniká zcela nová záležitost. Možná je toto mé „experimentování“ jakási protiváha rutinní práce pro průmysl, kdy trávím hodiny a hodiny nad počítačovým programem a kde je situace a způsob „tvorby“ naprosto odlišný. Experiment je pojem, který tady neexistuje. Záměrně dávám slovíčko „tvorba“ do uvozovek, protože jde o zcela jiný způsob práce ve srovnání s volným tvořením, kde můžete zcela nechat volný průchod své fantazii, vizím a nechat energii proudit.
Pri tvorbe kolekcie ťa inšpiroval aj svet hrdiniek sci-fi filmov a celá kolekcia má futuristické črty. Skús sa preniesť o niekoľko desiatok rokov vopred – ako by mohol podľa teba vyzerať módny biznis 22. storočia?
Tak to je velmi složitá otázka, která by měla být svěřena do rukou technologů a „cyber expertů“. Ten, kdo alespoň trochu sledujete vývoj v moderních technologiích – což při dnešní, každodenní nevyhnutelné informační smršti médií je nemožné nepostřehnout – a ohlédne se do několika posledních dekád 20. století a porovná je s tím, co už začalo velice intenzivně bublat v devadesátých letech i s tim, co se děje v posledních 10-ti letech, tak ten pokrok je naprosto fantastický! Jeden z nejmodernějších způsobů nakupování oděvů dnes je ten, že je tělo zákazníka v obchodním domě nasnímáno 3D scanerem, následovně jsou tyto jeho osobní data tělesných propozic přetransformována na čipovou kartu, a on se volně pohybuje po obchodním řetězci, a za pomoci svého „avatara“, kterého potom vidí na plazmových obrazovkách si virtuálně zkouší – obléká nabízené zboží v obchodním domě. Potom je skutečně těžké mluvit o tom, jaký bude způsob odívání ve 22.století, nemluvě o virtálním obchodování, nakupování, zkrátka virtuláním byznyse, který je dnes už přirozenou součástí každodenního života. Možná, že oděvy nebudeme ani potřebovat.
Narodila si sa v Čechách, no VŠVU si vyštudovala v Bratislave. Čo ťa prilákalo na Slovensko?
Pokud se rozhodnete věnovat studiu umění, je skutečně mnoho vysokých škol, které nabízí vzdělávání ve výtvarných oborech, jsou však pouze tři vzdělávací instituce, které mají dlouholetou historii, tradici a prestiž a kde je možné se skutečně učit od osobností. Katedra textilu na VŠVU v Bratislavě nabízí studentům velmi solidní technické zázemí, nemluvě o výborném pedagogickém vedení. S odstupem času vnímám jako nejlepší volbu věnovat se studiu umění na zahraničních prestižních univerzitách a školách, takové studium je však podmíněno také mnoha jinými faktory, tam už pouhý talent a chuť studovat nestačí.
Vyštudovala si textilný aj odevný dizajn. Čo konkrétne robí študent textilného dizajnu počas štúdia? Čo ťa lákalo na tomto odbore?
Můj „domovský“ ateliér byl textilní design, díky vstříctnosti pedagogů na VŠVU je možné se souběžně věnovat i výuce v jiném ateliéru. V mém případě to byl oděvní dizajn, textil a móda jde samožrejmě ruku v ruce. V ateliéru textilního designu se studenti věnují především technikám tkaní a technologii tisku, tvorbě dezénů, ale můžete se věnovat i interiérovému textilnímu designu nebo nábytku, jde vždy o zadaná semestrální témata a jejich uchopení. Já jsem se věnovala dlouhou dobu především technice sítotisku, pro kterou je na VŠVU takřka profesionální technické zázemí. Při mém předchozím studiu na Univerzitě Hradec Králové jsme jako studenti textilního dizajnu byli v aktivní komunikaci s textilní firmou Tiba, Dvůr Králové nad Labem, už tam jsem se intenzivně věnovala technologii sítotisku a vlastně tam u mě vznikla „vášeň“ pro tisk.
Aké boli tvoje prvé kontakty s módnym návrhárstvom?
První kontakty byly už v dětství, babička a maminka za socialismu samozřejmě šily „módu podle Burdy“ a já jsem byla od malinka zvyklá, dívat se jim pod prsty. Díky drobným úkolům – toto nastehuj, tady nakličkuj – se u mě vyvinula úplně přirozeně schopnost porozumět krejčovskému řemeslu. Avšak první kontakty s opravdovým módním návrhářstvím byly až na vysoké škole. Já sama se ale vůbec neztotožňuju s pojmem „módní návrhář“, cítím se být designérem s multifunkčními schopnostmi, protože jsem se věnovala nejdříve designu hraček a průmyslovému designu, naučila jsem se přistupovat k různým materiálům a technologiím, a proto práci pouze s textilním nateriálem a střihem, případně tiskem ve své tvorbě považuju za omezující a mnohem více mi vyhovuje pronikat i do jiných materiálových kombinací a technologických postupů.
Momentálne pôsobíš ako doktorantka na VŠVU. Čo ťa viedlo k pokračovaniu v štúdiu? V čom spočíva tvoja práca na škole?
Čerstvě po absolvování magisterského studia jsem měla niterný pocit ve studiu ještě setrvat a jít ještě více pod povrch věcí, bohužel jsem záhy – hned po prvním ročníku doktorandského studia získala více pracovních nabídek v průmyslu a školu jsem přerušila. Praxe u mě samozřejmě zapříčinila posun, získání nových zkušeností, nových pohledů na věc, ale i tak jsem se rozhodla své studium dokončit, především kvůli zázemí, které mi katedra textilu na VŠVU poskytuje. Věnuji se své dizertační práci, a také jako doktorand musím splňovat pedagogické povinnosti – výuku předmětu, a pomáhát s organizačními záležitostmi v ateliéru. Je to práce především komunikačního typu a studentské prostředí je velmi velmi inspirativní, takže je to práce více než příjemná.
Zúčastnila si sa dvoch workshopov v štúdiu českej dizajnérskej kráľovnej Liběny Rochovej. Čo si sa u nej naučila? Ako vyzeral typický worshopový deň v štúdiu?
Ano, workshopy pořádané paní Liběnou Rochovou měly vynikající úroveň a možnost se jich zúčastnit byla prostě skvělá! Především byly workshopy skvěle koncipované, naplněné novými informacemi, lidmi a zážitky a to vše se odehrávalo na farmě Bolka Polívky v Olšanech nedaleko Brna, takže žádné sterilní prostředí, ale naopak velmi přátelská uvolněná atmosféra. Mám na tyto letní workshopy velmi intenzívní vzpomínky. Navrženo bylo téma, na kterém se celodenně intenzivně pracovalo a konzultovalo, ale téměř každý den byl proložen zajímavým hostem, odpolední přednáškou, nebo večerní příjemnou besedou. K dispozici bylo velké množství zahraniční literatury – knih o módě, designu, z nichž většina v ČR nebo SR není dostupná. Také setkání s novými materiály, ze kterých se na workshopu pracovalo, bylo podnětné. Celý workshop potom vyvrcholil vernisáží ve stájích na farmě a následovně vernisáží a výstavou v Pražském studiu LR. Bohužel bylo patrně z časových důvodů pořádání workshopů ukončeno.
Čím si Liběna Rochová získala tvoj obdiv?
Liběna Rochová je především osobnost, a to osobnost s velice mladým duchem, velkým rozhledem a dlouholetým úspěšným působením jak v Čechách tak v zahraničí. Pracovat s ní je čest a radost. Také si na ní velice vážím toho, že podporuje mladé, kreativní lidi, a takových je v Čechách zatím zoufale málo. Její práce v tomto směru je velice záslužná.
V roku 2008 si navrhla outdoorovú kolekciu pre značku Alpine Pro. O čo konkrétne išlo? Ako si sa k tejto práci dostala?
Šlo o moji diplomovou práci na VŠVU, a byla to sportovní outdoorová kolekce. Osobně je mně velmi sympatický koncept legendární německé školy Bauhausu, a myslím, že každý, kdo studuje design, by se měl v rámci svého studijního projektu zapojit do průmyslové výroby. V ateliéru renomovaného architekta Bořka Šípka na Technické univerzitě v Liberci je to dokonce povinnost, najít si v předposledním ročníku studia semestrální či roční praxi ve firmě. V mém případě to byl přirozený postup, oslovila jsem firmu se svojí koncepcí a spolupráce se rozběhla. Byl to můj první velký kontakt s průmyslem.
K outdoorovým outfitom si sa vrátila aj tento rok – tentokrát k značke Hannah Outdoor. Čo ťa láka na práci s outdoorovými produktami?
Možná teď budou znít moje slova trochu nadneseně, ale v Čechách a stejně tak na Slovensku, módní průmysl takřka neexistuje, je tu určitě pár firem a to i úspěšných, ale u většiny z nich o „módě“ nemůže být řeč. Na módu se zaměřují malé soukromé ateliéry a studia, kde ale praxi nezískáte. Řešením je odejít do ciziny, anebo vzít zavděk outdoorovými firmami, kterých je v Čechách poměrně dost. Je dost českých zákazníků, kteří jsou ochotni zaplatit za kvalitní i když dražší outdoorový produkt pro jeho funkci, proto mají na českém trhu outdoorové firmy celkem solidní postavení. S módou už to takové není.
Patríš k športovým dobrodruhom, ktorí sa vyžívajú v stanovaní v mínusových teplotách, v zliezaní kopcov a schovávaním jedla pred medveďmi?
Tak takový extrémní vztah ke sportu určitě nemám, ale sport a pohyb má v mém životě prostor takřka každodenně.
Pred rokom si absolvovala stáž vo firme Kenvelo, kde si následne pracovala ako dizajnérka dámskeho oddelenia. Ako vyzerá bežný deň dizajnéra v Kenvele? Líši sa filozofia dizajnu v Čechách a na Slovensku a inde na svete?
Běžný den designéra v Kenvelu je poměrně rozmanitý, záleží v jakém stavu se nachází kolekce a na čem se momentálně pracuje, každopádně je hektický, asi jako všude jinde. Pracuje se v týmu, v každém oddělení má designér svého grafika a technologa, se kterými je denodenně v komunikaci a je potřeba intenzivně spolupracovat, mít přehled o každé položce. Vzorování a výroba probíhá v Číně, takže jste denodenně na emailu, komunikujete s výrobci, schvalujete barevnice, materiály, vzorky, fittujete s technologem oděvy, které zasílá výrobce v jednotlivých vývojových fázích…práce jako v každé jiné průmyslové firmě. Filozofie dizajnu v Čechách a na Slovensku se určitě částečně liší, je to podmíněno prostředím, kulturou a místními faktory, ve srovnání s jinými zeměmi jsou to však jen drobné nuance. Při mé práci v Kenvelu se neustále spekulovalo o přenesení designového centra do Hong Kongu, kde je centrální sídlo firmy, výstražný faktor byl však ten, že design tvořený v Asii bude pro evropský trh neprodejný.
Kvôli práci aj škole si často jazdila medzi Bratislavou a Prahou. Diaľnicu D1 asi dôverne poznáš – kde sa cítiš viac doma?
Původem jsem z jižní Moravy, ale nejlépe se cítím v Praze, když jsem se nyní opětovně vrátila do Bratislavy, měla jsem obavy ze změny prostředí, ale překvapivě se cítím i v Bratislavě velmi dobře. Vše závísí na prostředí ve kterém trávíte čas a především na lidech, pokud se obklopíte těmi správnými, můžete být kdekoliv. Posledních deset let neustále měním bydliště a často se přesouvám, a nikdy jsem nestrádala, naopak je to velmi podnětné.
Teraz popri doktorantskom štúdiu pracuješ aj ako dizajnérka pre Škoda Auto. Ako si sa ocitla v automobilovej firme? Je toto smer, pri ktorom by si chcela zostať?
Pro firmu Škoda Auto připravuju oděvní kolekce, které si vytváří každá automobilka. Pečuju o kompletní design kolekcí, včetně doplňků, labelů a oděvních detailů. Takže nejde o design aut, ale je pro mě velmi přínosné být ve spolupráci s firmou Škoda, která je na velmi vysoké úrovni, vnímat jejich filozofii a přístupy. K práci jsem se dostala tak, že jsem byla oslovena a předložením konceptu, který se zalíbil, jsem získala práci. Svět automobilek mě určitě láká a ráda bych se tímto směrem ubírala, ale není to zásadní, moje vysněná práce je být kreativní součástí designového týmu, ať už z jakéhokoliv designového prostředí.
Keď postavíš odevný a textilný dizajn na misku váh, na ktorú stranu sa prevážia? Prečo?
V mém případě je to naprostá rovnováha, jak jsem řekla, pro mě to jsou dva obory, které jdou ruku v ruce.
Vystavovala si už v Prahe, Frankfurte, Brne, Bratislave a na ďalších miestach. Ktorá z týchto výstav ti najviac utkvela v pamäti? Prečo, čím bola výnimočná?
Neměla jsem zatím to štestí mít vlastní výstavu, vždy to byly pouze kolektivní výstavy, a všechny byly podnětné. Spíše potkám na ulici člověka, který nosí „moje“ tričko, nebo cokoliv jiného. Většinou se na vernisážích seznámím s novými lidmi z nějaké oblasti dizajnu, a díky tomu potom mnohdy vznikají spolupráce.
Má osobný život vplyv na tvoju tvorbu?
Samozřejmě, předpokládám, že tak to má každý designér či návrhář. Důležité je najít svůj vnitřní balanc, pokud jsou energie v rovnováze, pak přicházejí věci samy bez nějakého většího úsilí.
Termín na odovzdanie hotovej kolekcie, ktorú predvedieš na BFT 2011 sa už blíži. Ako to vyzerá „v dielni“ Ivany Kaňovskej?
No, už to pořádně vře..( smích)
Čo ťa najviac inšpiruje, kde hľadáš nové nápady?
Nápady jsou všude, stačí když připravuju čerstvý salát a okamžitě vidím nové barevné kombinace. Nápady mě napadají třeba v tramvaji, když pozoruju svět kolem sebe, nebo kdekoliv jinde při cestování, nebo večer před usnutím. Obrovskou studnicí je pro mě příroda a nerada to přiznávám – dost času trávím vyhledáváním informací na internetu, sleduju blogy a designové periodika. Skvělé také je, projít se po budově VŠVU a nahlédnout do jiných ateliérů.
Čo robíš, keď ti veci nevychádzajú podľa tvojich predstáv?
Pokud nevyjde něco, co je pro mě skutečně důležité, najdu si jinou cestu a přijdu ke stejnému problému z jiné strany, a mnohy to jde. Banality odmítám řešit, pokud se něco nepodaří, nacházím většinou okamžitě jiné řešení. S odstupem času mnohdy shledávám, že jsem přišla k cíli jinak, ačkoliv jsem celou dobu měla pocit, že se to nedaří, tak jsem v cíli.
Aký je tvoj doterajší najväčší úspech?
Největší úspěch je ten, že mě dnes živí práce, kterou jsem chtěla vždycky dělat a baví mě to.
Ak by si nenavrhovala módu, tak by si bola … ?
Transportdesignér nebo lékař/chirurg.
Tvojich 5 vychytávok, ktoré by si nevymenila za nič na svete?
Svoje ruce, oči a mozek, a potom obyčejnou tužku a svůj počítač.
Tvorbu Ivany Kaňovskej uvidíte aj na slávnostnom finále Brillance Fashion Talent 2011 už 29. septembra v bratislavskom Auparku. Za svoje favoritky môžete hlasovať tu.
Zhovárala sa Zuzana Zimmermannová