BRATISLAVA 4. septembra (WBN/PR) – V stredu 3. septembra 2015 vyšla v Čechách a na Slovensku nová kniha o vyšetrovaní aktivít známeho českého zločinca Radovana Krejčířa. Kniha má názov Padrino Krejčíř – Gangster. A vráti čitateľov na začiatok kariéry Krejčířa do deväťdesiatych rokov a na prelom tisícročia. Knihu si môžu čitatelia kúpiť v slovenských kníhkupectvách v českom jazyku.
Minuloročný titul Padrino Krejčíř – Afričan popisoval aktuálne dianie utečenca v Juhoafrickej republike. Tentokrát sa príbeh vracia v časovej slučke späť do Česka. Čitatelia sa dozvedia, ako Krejčíř začínal, aké podvody plánoval, prečo sa na neho zamerala polícia a čo viedlo k tomu, že sa dal na dráhu gangstra.
Kniha prinesie množstvo noviniek, má bohatú obrazovú prílohu a tiež veľkú mapu s pavúkom vzťahov okolo Krejčířa a jeho podvodov.
Zároveň s knihou vznikol i scenár pre film Gangster KA, ktorý bude mať premiéru v kinách týždeň potom – 10. septembra.
Čo bude v knihe:
Kniha prinesie odpovede na tieto otázky:
Ako Krejčíř zbohatol?
Ako sa dostal do pražského podsvetia?
Ako sa na neho dostala polícia?
Ako to bolo s únosom jeho otca?
V knihe budú prepisy desiatok listov, ktoré Krejčíř posielal v roku 2002 tajne z väzenia s inštrukciami ako sa vysporiadať s nepriateľmi a nepohodlnými svedkami.
V budú tiež unikátne zápisy polície so schôdzok so zavraždeným kmotrom Františkom Mrázkom, ktorý poskytoval polícii cenné informácie z podsvetia a tiež o Krejčířových aktivitách.
V knihe je tiež rozhovor s bývalým obchodným partnerom Krejčíře Libanoncom Tarekom Becharom, ktorý otvorene popisuje praktiky v podsvetí a zákulisí niekoľkých vrážd.
Ako vznikali knihy?
„Je to doteraz najťažší projekt, na akom som kedy pracoval,“ hovorí novinár a autor publicistických kníh o českom podsvetí a politike Jaroslav Kmenta a pokračuje:
„Zároveň s knihami vznikal aj námet a scenár pre celovečerný film Gangster KA. Takže som spočiatku nevedel, čo urobiť skôr. Či napísať knihu, alebo sa venovať scenáru? Informácie k celému prípadu som zbieral desať rokov. Bolo toho veľa a bola to nesmierne zložitá téma. Potom mi trvalo asi rok, než som si urobil komplexnú analýzu celého prípadu. Ta mi potom slúžila ako rozsiahla osnova príbehu. Od začiatku mi bolo jasné, že z toho bude minimálne trilógia ako v prípade Kmotra Mrázka. Nakoniec som teda začal písať knihu. Pekne chronologicky, od začiatku Krejčířovho podnikania v deväťdesiatych rokoch. Lenže asi v polke písania som musel prácu prerušiť, pretože sme začali s režisérom Janom Pachlom dávať dohromady námet a scenár pre film Gangster KA. To by nebol problém. Ale hneď potom sme písali scenár pre druhý film Gangster KA – Afričan. Takže som musel uprednostniť zbieranie podkladov k čerstvému pôsobeniu Krejčířa v Juhoafrickej republike. To ma priviedlo k tomu, že som napísal poslednú časť celej série, ktorá sa týkala vyšetrovania zločinov Krejčířa v JAR. Bolo to nutné, pretože by sme z toho nemohli urobiť scenár pre druhý film. Zatiaľ čo v prvom filme Gangster KA uvidíte celú českú story Krejčířa až do roku 2005, knižne to vyjde v dvoch častiach. Práve vydávaná kniha s podtitulom Gangster končí svoje rozprávanie niekde okolo konca roku 2002. Druhá časť mi práve vzniká v počítači a bude mať podtitul Žralok. Táto kniha skončí legendárnym útekom Krejčířa z vily v roku 2005.“
Ukážka z prvých dvoch kapitol.
1
Jakub Konečný byl uhlazený mladík, ročník 1971. Chytrý kluk. Blonďák, modré oči, ženské rysy. Věčně v luxusním obleku.
Aby ne. Když máte v popisu práce hledání milionářů, kterým byste zhodnotili peníze na nějakých pofiderních burzách, musíte vypadat opravdu dobře. A Konečný v těch oblecích vypadal vážně elegantně.
Pánský oblek musel mít z vlny, která měla číslo minimálně 180. Nejde o velikost, ale o stupeň kvality příze. Čím vyšší číslo, tím kvalitnější oblek. To číslo označuje počet vetkaných vláken. Konečný si kupoval obleky ve Vídni, někdy v Londýně. Vyšly ho draze. V přepočtu třeba i na padesát tisíc korun. Ale když jedete ve stamilionech, je vám to vlastně jedno.
V pátek 19. dubna 2002 v 11 hodin dopoledne měl jeho vlněný oblek číslo 200. Jenže mu nebyl nic platný. Konečný ležel na zadním sedadle nějakého zapráskaného starého auta. V malém Peugeotu 206. A přes sebe měl přehozený špinavý hadr.
Do toho umolousaného auta se dostal tak, že ho tam vrazily tři gorily. Na obličeji měly šátky a mluvily špatnou češtinou. Na první pohled působily jako klasičtí ranaři z Ruska nebo Ukrajiny, ale jakmile víc zařvaly, bylo jasné, že to jsou hoši z Balkánu. Když ještě všichni patřili pod Jugoslávii, říkalo se jim Jugoši. Nebo taky Jogurti. Teď už se Jogurti dělí na různá etnika. Tohle byli Alboši, tedy Albánci.
Jakub pochopil, že to byla léčka. Že ho „ta kurva z Libanonu“ prodala. Konečný měl mít schůzku s Libanoncem Tarekem Becharou, svým obchodním partnerem a kamarádem. Že je to jeho kámoš, to si myslel Jakub ještě vteřinu předtím, než se s ním měl sejít v secesním hotelu Villa Voyta na pražské Lhotce. Jakmile tam ale místo Tareka spatřil tři nakrátko ostříhané gorily, mohl si Becharu ze seznamu kamarádů vyškrtnout.
Jakub přijel na schůzku ve sportovním voze SUV. Nabouchaný Mercedes ML 55 AMG. Zaparkoval ho v parčíku naproti hotelu a čekal v autě. Tak se dohodl s Becharou. Tenhle bourák s výkonem přes 500 koní vyjde na tři miliony korun. Taky součást bontonu a obchodní strategie. Jenže když na vás míří tři chlapíci s italskou Berettou model 92, který má velkokapacitní zásobník na 15 nábojů, tak vám je nějaký luxusní mercedes k ničemu.
„Ty pojebana kurva, sedej k nam,“ zařval jeden z Albošů, který uměl trochu česky.
Druhý ho popadl za krk a strkal do peugeotu.
„Nëse jeni duke shkuar për të bërë probleme, unë do të të vras,“ štěkl Konečnému do ucha Albánec, co vypadal jako Pepek námořník po dávce špenátu.
„Cože? Vůbec vám nerozumím!“ stačil vykřiknout Konečný.
Albánec přešel volně na ruštinu: „Esli ty sabiraješ sdělat neprijatnosti, ubiju těbja. Panimaješ?“
Jakubovy vyděšené oči zamžikaly. A aby bylo jasno, Albánec, který uměl trochu česky, ještě jednou zopakoval výhrůžku napůl česky, napůl rusky: „Esli problem, ja tebja ubiju.“
Jakub se nebránil. Nebylo jak. Nečekal to.
2
O tři dny později sepsal Jakub Konečný o svém únosu záznam. Podepsal ho a uložil do svého sejfu. Pro jistotu. Kdyby se mu něco stalo, aby se vědělo, co tomu předcházelo. Na policii nešel. Bál se o život.
„Jeli jsme asi dvacet minut. Podle slunce, které jsem zahlédl, jsme neustále měnili směr. Můj mobilní telefon ještě chvíli vyzváněl, ale pak mi ho vzali a vypnuli. Ujistili mě, že pokud budu rozumný, nic se mi nestane. Po dvaceti minutách jsme sice zastavili u nějaké čerpací stanice, ale jen jsme tankovali. Ta benzinka měla modrou barvu. Tankovalo se za 300 korun. Benzin.
K popisu tří mužů, kteří mě unesli, uvádím, že to byli muži ve věku 25 až 30 let. Byli štíhlí, tmavé vlasy a krátké sestřihy. Národnost asi Albánie, Rusko nebo Polsko. Po dalších asi dvou hodinách jízdy mě přivedli do nějakého objektu. Tady jsem si musel nasadit lyžařské brýle, ale vidět přes ně nešlo. Byly polepené páskou. Řekli mi, že jsem někoho naštval a ten mě chce potrestat.
Na noc mě zavřeli do malého světlíku, kde byl bojler a nějaké police. V policích jsem našel inventarizační protokol. Pamatuji si, že tam byl soupis věcí s označením Orlík, Vystrkov, hotel, chata číslo 7. Druhý den ráno jsem zaslechl útržky rozhovorů lidí v domě, kteří mě zadržovali. Jednalo se o slovanský jazyk. Zaslechl jsem slovo Všenory, dále pak jméno Jetula a slovo Těšín.
Dopoledne mě převezli opět stejným autem, tentokráte kratší cestou do nějaké kanceláře. Ještě než jsem si mohl sundat zakrytí očí, nějaký člověk mi řekl: ,Tento člověk, který tady sedí, je jako můj brat. Když neuděláš, co chce, zabiju tebe nebo tvojeho tátu, manželku, sestru. Rozumíš mi?ʻ
Potom odešel a já si sundal zakrytí očí. Proti mně seděl Radovan Krejčíř. Byli jsme v jeho kanceláři ve Všenorech.“