BRATISLAVA 13. septembra (WBN/PR) – Vcelku vzácna návšteva bratov Ebenovcov na Slovensku, preto aj prostredie bude slávnostné, Veľké štúdio Slovenského rozhlasu. Ťažko byť originálny v tieni Jiřího Černého smerom k týmto výnimočným pánom bratom, o to viac ak ich pozná aj osobne nielen ako muzikantov.
Ebenizace podľa Jiřího Černého:
Proč bych se netěšil na Kryštofa, Marka a Davida? Kdybych tvrdil, že alespoň na začátku mé ebenizace bylo čisté umění, asi bych bájil. Originální melodie, aranžmá i texty, nepodobné ničemu ve folkovém okolí; Markovo průvodní slovo, přerůstající televizní moderátory dávno předtím, než je zastínil i na obrazovce – ano, to mě chytlo hned.
Jenomže oči viděly i tři tmavovlasé kluky buky, jako by je Jiří Trnka namaloval. Nejmladšímu Davidovi bylo tenkrát šestnáct a při portovní výuce voral americké tance stejně jako já. I to sbližuje. Ebenové nic nelámou přes koleno, ani kariéru svého tria. (Kritikovi to musí být jedno, ale kamarád je za to vděčný.) Za dvacet devět let vydávají teprve čtvrté album.
Každý má svůj život a čas jim letí jak revírníkovi v Lišce Bystroušce. Klávesista Kryštof krom jiného vymyslel v Ústavu informatiky akademie věd server na předpověď počasí www.medard-online.cz, doma během devíti let čtyři děti. „Dvě holky s první ženou a dva kluky taky s první.“
Klarinetista, flétnista a saxofonista David vymyslel kluky dva, alb se Scholou Gregorianou Pragensis dvanáct. S repertoárem Blízkých hlasů zdáli a japonskými buddhistickými mnichy teď objedou Německo, Lucembursko a Česko. Začne-li na podzim opravdu ve Švýcarsku přednášet gregoriánský chorál, smrskne se čas na koncerty Ebenů skoro k nule.
„Chlebíčky, oschlé chlebíčky, pohrobci včerejších svátků, ty šunkové, ty s vajíčky, ty ze čtvrtku, ty z pátku.
Pak je tu chlebíček, který si vždycky počká, z něj hledí osamělá sardelová očka, a kdo jim podlehne, ten dopustí se chyby, už nikdo ho ten večer na ústa nepolíbí. Na dalším chlebíčku je salát zvaný vlašák, kdo ho sní po dvou dnech, tak to je vážně pašák, protože pak přijde ten svátek rokenrolu a kameny se valí ze žlučníku dolů.“
Upravené a krátené z recenzie Jiřího Černého k albumu „Chlebíčky“.